Červen 2010

Šíleně smutná Nessie . 1. část

24. června 2010 v 18:58 | Alice
"Jaku, pospěš si," křikl na mě netrpělivě Billy.
"Vždyť já už letím," odpověděl jsem, avšak ne úplně pravdivě. Snažil jsem se co nejvíce zdržovat. 
Jenže po tom co se nám záhadně ztratily cestovní pasy, došel benzín v nádrži auta a k tomu všemu jsme hned se na příjezdové cestě píchli pneumatiku, začínal být Billy netrpělivý a řekl bych že z těch věcí začínal podezírat mně. Pokud tomu tak opravdu bylo, jeho mínění bylo správné.

 Ano, to já jsem zašantročil pasy, to já jsem vypustil benzín, to já jsem na příjezdovou cestu umístil několik hřebíků - to všechno jsem byl já. Normálně bych se takhle samozřejmě nechoval - jenže tenhle den rozhodně nebyl normální. Dnes nás totiž, až v daleké Volteře - což je jedno město v Itálii, očekává moje... snoubenka - už nemělo smysl se před tou pravdou schovávat, když se již za pár dní stane mojí ženou, Renesme Cullenová.

Povzdychl jsem si, opravdu už budu muset jít, pasy už byly v autě, benzín doplněn, rezerva vyměněná. Domnívám se, že kdyby se nám přihodila nějaká další nehoda, Billy by si byl svým míněním zcela jist.
A tak jsme se vydali napříč zeměkoulí, z La Push do Voltery. Jo, jen tak mimochodem, Voltera je upíří město, kde sídlí právě vládnoucí dynastie pijavic - jak upírům, my vlkodlaci s oblibou říkáme.
Momentálně vládnou právě Cullenovi, v jejichž čele je Carlisle, jeho žena se jmenuje Esme. Pak jsou tam jejich takzvaně "adoptované" děti, to je Rosalie a Emmett, Alice a Jasper a Edward s Bellou. Naposledy zmíněný pár, má dceru Renesme, a právě tu si musím - kůli jedné smlouvě mezi Quilety a Cullenovými, vzít. 
***
Na letišti jsem se ještě naposledy pokusil Billyho přesvědčit.
"Tati, ještě je čas se vrátit... vždyť jsem ji v životě neviděl!"
"V životě jsi také nebyl ženatý," odpověděl otec. "To já v tvých letech, stejně jako tvůj pradědeček Ephraim, byl, a za sebou měl několik bitev s upíry," dodal ještě táta.
"A všechny samozřejmě vyhrál!" Dodal jsem otráveně.
"To netvrdím, vyhrál jen několik - jedna byla nerozhodně."
"Á, a tam s Cullenovými uzavřel dohodu, podle níž nejmladší dívka z rodiny Cullenovích a nejmladší z vlkodlačího rodu Blacků mají uzavřít sňatek, aby se rodiny spojily a již nikdy nenastal důvod k válce... A nás jste se samozřejmě nezeptali!"
"Rozhodlo se že si ji vezmeš, tak si ji vezmeš, i kdyby měla místo hlavy kedlubnu!" Rozzlobil se Billy. "Tvůj pradědeček dal slovo, slovo dělá muže a slovo Quiletského alfa samce dělá..."
"Co? No řekni..."
"Ále..."
Tím náš rozhovor skončil. A my nasedli do letadla směr Itálie.
***
Naše letadlo dosedlo na letišti v Itálii. Vystoupili jsme a Billy objednal taxi. Věděl jsem, že teď je moje poslední šance, pokud se dostanu až do Voltery, moje šance na útěk bude nulová.
Teď nebo nikdy! Řekl jsem si a zhluboka se nedechnul.
"Tati?"
"Co zas? Už jsem řekl..."
"Ale já bych jenom potřeboval..." kývnul jsem hlavou k WC. No, jo nic moc, ale mě v tu chvíli nic lepšího nenapadlo.
"No tak dobře ale žádné podfuky!"
Přikývl jsem, přestože jsem jeden podfuk v plánu měl... Zpočátku jsem nevěděl jak to provést, jak se velmi nenápadně vytratit. Do karet mi přihrála skupinka cestujících, jenž právě procházela kolem mne. Využil jsem příležitosti, a nenápadně mezi ně proklouzl. Jakmile jsem zmizel z Billyho dohledu, rozběhl jsem se východu. Cestující na mě udiveně zírali, nevšímal jsem si toho.

Jakmile jsem se ocitl před letištní halou, začal jsem přemýšlet, co dál...
Napadly mě hned tři řešení, této právě nastalé situace, přičemž první dvě jsem musel hned zavrhnout, neboť kdybych se vrátil do La Push, Billy by byl mezi prvními, kteří by to věděli. Ani nápad proměnit se do vlčí podoby nepřicházel v úvahu, protože pak by Sam, i ostatní ze smečky slyšeli moje myšlenky. Takže zbývá možnost c) Nějak se dostat do Voltery a zjistit co nejvíce o Renesme Cullenové, a pokud možno se s ní i setkat. Ovšem nikdo se nesmí dozvědět kdo jsem já.
***
A tak jsem se ocitl na Volterském náměstí. Mým cílem byl Vollterský hrad, kde by zřejmě měli Cullenovi pobývat. V dobách kdy tu ještě vládli Volturiovi, se všichni upíři shromaždovali dole v podzemních částech hradu, jenomže Cullenovi se snažili splynout s lidmi a navíc jim prosvětlené místnosti v patře, patrně vyhovovali víc, než temná sklepení. I když netuším, jak chtějí splynout s normálními lidmi, když žijí v tomhle, pomyslel jsem si při pohledu na ohromnou, středověkou budovu přede mnou.

V mé mysli se objevila nová otázka. Jak se dostanu dovnitř?

Obešel jsem několikrát hrad, ze všech možných i nemožných stran. Nakonec jsem musel usoudit že nejlepší bude přelézt zídku - nebo spíš zeď v zadní části objektu. Přestože zeď byla poměrně vysoká, vylézt na ni mi nedělalo větší problém. Už, už jsem byl skoro nahoře, když mi podklouzla noha a já se s strašným rámusem zřítil dolů do křoví. Z dálky se ke mě donesl dívčí smích. Rozhlédl jsem se kolem. U jednoho z ovocných stromů stála dívka, asi tak ve věku 18 let, na sobě měla normální oblečení - triko, džíny, moc mi nepasovala do tohoto místa, kde, jak vím se většinou nosí černé dlouhé hábity. Prohlédl jsem si ji pozorněji. Měla krásné, dlouhé zrzavé vlasy, a - což mě velice udivovalo, hnědé oči. Že by to nebyla upírka? Znovu jsem se na ni podíval... a pak... Když jsem hleděl do tváře té dívky, všechno uvnitř mě povolilo. Všechna ta pouta, která mě držela v mém životě, byla svižnými řezy nakrájena na kousíčky, jako přestřižení provázků od svazku balónků. Všechno, co mě dělalo, kým jsem byl - moje - se mnou během vteřiny přerušilo spojení - šmik, šmik, šmik - a odplulo do neznáma.

Ale já neuletěl. Ten nový provaz mě držel, kde jsem byl.

Ne jeden provaz, ale milion. Ne provazy, ale ocelové lana. Milion ocelových lan mě připoutávalo k jediné věci - k evidentnímu středu vesmíru.
Teď jsem to viděl - jak vesmír rotoval kolem tohoto jediného bodu. Nikdy předtím jsem vyváženost vesmíru nespatřil, ale teď byla jasná. Gravitační síla Země už mě nadále nepoutala k místu, kde jsem stál. Teď mě tady držela ta neznámá dívka.

Ano, právě jsem se otiskl.

"Co to proboha vyvádíš?" zeptala se.
"Co by? Jdu na návštěvu no.." odpověděl jsem z legrace.
"Hmm... já jen že u nás na návštěvu chodíme dveřmi..."
"Tak asi nejsem místní no... a co ty? Kam se de, kam se de?"
"Ven se de, ven se de," odpověděla dívka, a krásně se na mě usmála. Pak se otočila, a vyrazila směrem ven ze zahrady, a ji následoval...


Šíleně smutná Nessie - kapitoly

22. června 2010 v 20:28 | alice
Přestože jsem ješte nic moc k tomuto příběhu nenapsala mám již vymyšleny názvny kapitol (nebo spíše částí) jsou jen 4 - je to krátký příběh:

1. kapitola - Slovo dělá muže : Jacobův pohled

2. kapitola - Že ty jsi jeho špión : Nessiin pohled

3. kapitola - Dostalo se nám zpráv : Jacobův pohled

4. kapitola - Popravička nebude : Nessiin pohled

Šíleně smutná Nessie - úvodem

20. června 2010 v 17:40 | Alice
Ahoj lidičky, chtěla bych vám představit můj příběh - Šíleně smutná Nessie, možná už název napovídá že půjde o jakousi parodii na Šíleně smutnou princeznu. Příběh se odehrává ve světě Twilight ságy, ovšem tento svět jsem trošku pozměnila - aby mi to zapadalo do příběhu.

 Takže tady fakta:
- Světu upírů nevládnou Volturiovy ale Cullenovi
- Quileutská smlouva uzavřena až po Jacobově narození
- Jacob a Renesme se neznají

Popis: Upíři a vlkodlaci byli odjakživa úhlavní nepřátelé. Tedy takhle to bylo jen do té doby než se vlády upírského světa ujal Carlisle Cullen a jeho rodina upírů "vegetariánů". Ti uzavřeli s vlkodlaky kmene Quileutů smlouvu o příměří. A tak několik let trval mezi oběma druhy mír. Ovšem šestnáct let po uzavření dohody, nejmladší z rodiny Cullenů - Renesme dovršuje vých 18 - ti let a to znamená že se musí splnit i poslední část smlouvy : nejmladší dívka z rodiny Cullenových (Renesme) a nejmladší z vlkodlačího rodu Blacků (Jacob) mají uzavřít sňatek, aby se rodiny spojili a již nikdy nenastal důvod k válce. Mladí však o svém osudu chtějí rozhodnout samy a samy si také touží vybrat životního partnera, který se bude líbit jim, a ne takového, kterého určí státní důvody...
Pokud vás popis zaujal napište do komentíků - abych věděla zda se dát do psaní kapitolek.
xxx

Eclipse Clip

11. června 2010 v 19:42 | Alice |  Videos
Něco z Eclipse:

Bree a Reily

Honička mezi Cullenovími a Victorií

Bells a vlkodlaci


Reilyho proměna a jiné