Moon shine 8.kapitola- boj

5. dubna 2010 v 19:31 | Alice |  Moje pokračování twillight ságy-Moon Shine


Moon shine


8.kapitola- boj
K 8.kapitole

,,musím tam být" opakovala jsem už po páté, teď už téměř prosebně.
,,ne! Nechceme aby se ti něco stalo" odpověděla matka.
Už od rána jsem se snažila rodiče přesvědčit, abych mohla zítra bojovat jako všichni ostatní, nebo alespoň být při tom.Ale rodiče byly neoblomní, prý jsem moc mladá, příliš zranitelná a bla, bla, bla- já vím že o mě mají strach ale proč mě nemůžou pochopit? A zrovna máma, vždyť to byl ona kdo před 7 lety chtěla být při tom až dojde ke střetu mezi Cullenovým a novorozenými.
,,Mami, bude tam celá moje rodina, bude tam Jake….nevydržím sedět doma a nevědět co se děje"
Pak se najednou táta zamyslel, zřejmě ho něco napadlo.
,,a co kdybychom to udělali takhle…najdeme nějaké místo poblíž mýtiny z kterého by Nessie viděla na boj, ale nebyla přímo v bojové linii" navrhl otec.
Matka se také zamyslela…
,,mamí, prosím!!!"
,,no….tak jo" souhlasila nakonec
,,díky"
Ještě téhož dne jsme se vydali na mýtinu, narazily jsme tam na Jaspera a Emmetta - zřejmě už vystřídaly vlky na hlídce.Vydali jsme se do lesa nad mýtinou.Dlouho jsme nemohli najít vhodné místo ale pak jsem najednou před sebou uviděla velký strom, takový s košatou korunou- skvělý úkryt ve kterém mě nikdo neuvidí, ovšem já uvidím každého.
,,a co tohle" ukázala jsem na můj objev
,,no.." podíval se na strom otec ,,není to špatný"
,,není to špatný? Je to skvělý - jdu se mrknout nahoru" a vyšvihla se na větev nade mnou
Super byl tu skvělý výhled na mýtinu a navíc to nebylo příliš daleko.
Ovšem moje radost z nalezení skvělého ukrytu netrvala dlouho, večer mě opět popadl strach, strach o Jaka.

***
Ráno jsme se vydali na mýtinu, všichni už tu čekali - Vlkodlaci i Cullenovy, všichni připraveni bojovat.
,,Nessie, už bys měla jít do lesa, můžou přijít každou chvíli" řekl otec.Zvedla jsem se z špalku na kterém jsem seděla.
,,půjdu s tebou" uslyšela jsem za sebou Jacoba.
,,tak běžte ale vrať se za chvíli Jaku, řekla bych že zanedlouho tu budou " připomenula Alice.
,,nebojte, budu tu včas" odpověděla Jacob
A vydali jsme se k lesu.Když jsme došly k ,,mému" stromu Jake se zastavil.
,,asi už budu muset jít…"
Políbil mě a zašeptal
,,Miluju tě"
,,já tebe taky" odpověděla jsem, políbili jsme se znovu, rychle ale vášnivě.Pak pustil mou ruku a rozběhl se dolů k mýtině.A mě zase popadl ten hrozný strach.
Vylezla jsem až na špičku koruny stromu a sledovala dění a mýtině.
Všichni se začaly rozestavovat do určených pozic, a pak jsem uviděla jak Alice cosi říká a všichni se zaměřily na druhý konec louky- tam se začali objevovat
postavy.
Bylo jich asi 12, Když si uvědomili že kromě vlků je zde ještě 10 upírů zpanikařili.Toho jsme využily a zaútočily.Na mýtině se rozpoutala bitva.Přihlížela jsem jak vlci a Cullenovy
trhají těla nepřátel na kusy a slyšela onen příšerný zvuk který tyto situace doprovázel.
Ti upíři si vedli celkem dobře ale na nás zkrátka neměly.
Jasper, který z nás měl v boji největší zkušenosti zabíjel jednoho upíra za druhým, dobře si vedl také Jacob kterého jsem sledovala nejvíce.Jeho protivníkem byla drobná upírka.Měla hnědé vlasy po ramena, a z jejích rudých očí vyzařovala nenávist.Znovu se ozval onen ohlušující zvuk, a kamsi odlétla další část upírčina těla.Odtrhla jsem pohled od Jaka a teď jsem sledovala matku, vedla si také dobře , ovšem pak se upír zakousl do její paže a chystal se trhnout, zřejmě by se mu to i povedlo kdyby nezasáhl můj otec.Když si všiml co se děje rozběhl se směrem k nim upíra srazil k zemi.Když jsem viděla že matka jen taktak unikla ze spárů onoho upíra rozběhla jsem se blíže k mýtině a neuvědomovala si že jsem rodičům slíbila že k mýtině nepřiblížím.Zastavila jsem se u menšího stromu a opět vylezla na jeho větev, abych měla dobrý výhled.Vše zas probíhalo bez větších problémů ale najednou jsem zahlédla upíra, který mi přišel nějak povědomí ….někde jsem ho určitě viděla, ale kde?
Rozhlížel se jako když někoho hledá…pak se zadíval na druhý konec mýtiny, k místu kde bojoval Jacob a také k místu nedaleko něhož jsem byla já.Jakmile Jacoba zahlédla
vydal se jeho směrem a jakmile byl u něho zaútočil.Jacob bojoval ze všech sil ale tomuhle upírovi se dařilo ubránit.Pak se Jakovi podařilo utrhnout část upírova těla a mě už došlo kde jsem ho viděla-no jistě to je ten upír z mého snu.A pak jsem zahlédla odlesk upírových zubů a náhle věděla co se stane, ještě dříve něž se to událo, věděla jsem že pokud hned nezasáhnu stane se něco strašného.Bez váhání jsem skočila mezi ně.Upír si neuvědomil co se děje a místo do Jakova se tesáky zabořily do mého hrdla.Mým tělem projela strašná bolest, jakou jsem v životě nezažila ale nemohla jsem se bránit, jen doufat že někdo zasáhne.A opravdu se tak stalo, když si Jacob uvědomil co se děje vrhl se na upíra a trhal jeho tělo na kusy, protivník se nemohl příliš bránit, pil mou krev takže byl v jakémsi tarnzu.Toho samozřejmě využil Jake a za chvíli po upírovi nezbylo nic jiného než pár kusů připomínající kámen, pak mé tělo přepadla ohromná bolest a já se v křečích zhroutila na zem.Když si toho Jake všiml proměnil se ve ze své vlčí podoby zpět do té lidské a rozběhl se ke mně.Zahlédla jsem nad sebou jeho obličej a ucítila jak me jeho ruce zvedají a odnáší pryč z bitevního pole.A od té chvíle si nic nepamatuji, upadla jsem do bezvědomí.




(Pokračování příště 9.kapitola-rozhodnutí)

NEKOPÍROVAT !!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama