Moon Shine 5.kapitola-Karinin příběh

27. března 2010 v 15:27 | Alice |  Moje pokračování twillight ságy-Moon Shine

Moon Shine


5.kapitola-Karinin příběh
aneta/ Karin

Přestože včerejší noc byla úžasná, moc jsem toho nenaspala.A tak není divu že jsem se probudila , no řekněme vne příliš dobré náladě.Navíc jsem cítila že mám žízeň, to nebylo dobré znamení!Zvláště po tom co se stalo vSeatllu.Musím si promluvit sJacobem a co nejdříve vyrazit na lov.Nechtěla jsem nic riskovat.Proto jsem hned po snídani vzala Jaka stranou.

,,hele Jaku nevadilo by ti kdybych dneska vyrazila najít nějaké místečko za městem, kde by se dalo lovit?Víš mám trochu žízeň a nechci riskovat to že bych Reneé nebo Philovy ublížila"
,,jasně že mi to nevadí, půjdu stebou, už je to docela dlouho co jsem stebou byl naposledy lovit …takové 3..4 roky?"
,,héj! ušetři mě vzpomínání na časy kdy jsem nosila plýny!" šťouchla jsem ho loktem
,,tak se hned nezlob….náhodou si jako mimino byla moc roztomilá!"
,,p-o-m-o-c "zvedla jsem oči v sloup
Zašla jsem do svého pokoje abych si na sebe vzala něco, u čeho by nevadilo kdyby bylo trochu špinavé či potrhané.V lovu jsem měla už pár let cviku a docela mi to šlo aniž bych se ušpinila, ale co kdyby.
Domluvili jsme se sReneé, že se vrátíme až na oběd, řekla jsem že bychom si rádi prohlédli město.Nejdřív sPhilem navrhovali že půjdou snámi ale Jake je přesvědčil o tom že to samy zvládneme.Hned jak jsme byly před domem začali jsme přemýšlet kam vlastně půjdeme, pak jsem si vzpomněla že kousek od letiště na kterém jsme přistáli jsem zahlédla malý lesík.No asi to nebude nic extra ale bude to muset to stačit.A tak jsme se autobusem dopravily až kletišti a další dva kilometry jsme šli pěšky, jo zdálo se to kousek, a ono to nebylo dva kilometry ale protože jsme nechtěli riskovat že nás někdo zahlédne šli jsme až do té nejhlubší části lesa.Když tu najednou se Jacob zastavil.
,,co se děje" zeptala jsem se
,,upír…někde tu je další upír…"
A pak jsem taky ucítila onen známý upíří pach.
Co bychom měly udělat? Jít po jeho stopě? Ale kdyby zjistil že je Jake vlkodlak nemuselo by to dobře dopadnout….
,,co uděláme? Půjdeme po jeho stopě?" zeptal se Jake
,,no já ti nevím, co kdyby zjistil že jsi vlkodlak a ublížil ti?" a pak se mi vmysli vybavil onen
hrozný sen který se mi zdál minulý týden, ne nesměla jsem dopustit aby se Jake vydal po jeho stopě.
,,ale jdi, nic se mi nestane, zůstanu vlidský podobě, on hned nepozná že jsem vlkodlak, jsme jediní svého druhu…vlastně ani nejsme normální vlkodlaci, tak jak by mě mohl poznat?"
,,no já nevím…."
Ještě chvíli jsem protestovala, jenomže..Jake věděl jak na mě a tak jsem nakonec souhlasila.
Šli jsme ani ne 5minut a vtom jsem zahlédla na stromě před námi jakousi dívku.
Blond vlasy,štíhlá postava a asi tak vmém věku.Chvíli tam seděla a pozorovala stádo jelenů pasoucích se na mýtině před námi.A pak se vmžiku otočila směrem knám, zřejmě zaslechla blížící se kroky.Zahleděla jsem se do jejího obličeje abych se ujistila- podle barvy očí jestli se opravdu jedná o upírku.Ale uviděla jsem něco co mi vyrazilo dech.Její oči totiž nebyly rudé ani slabý náznak červené.Její oči byly zlaté!Zlaté, takové jako jsem měla já,mí rodiče a všichni ostatní upíři-vegetariáni , jenomže upírů-vegetariánů bylo na světě málo, vlastně my a Denaliovi jsme byly jediní o kterých jsem kdy slyšela nejen já ale i zbytek naší rodiny, dokonce ani Carlisle -nejstarší zrodiny Cullenových o žádných jiných vegetariánech nikdy neslyšel.Jí zřejmě na mě upoutalo pohled totéž co mě na ni.I ona hleděla na mé zlaté oči se stejným překvapením jako já na ty její.Chvíli jsme na sebe ještě zíraly a pak se naráz obě zvedly-já se zvedla,ona seskočila ze stromu a rychlím krokem jsme se blížili ke středu mýtinky.
,,ehm….Ahoj….já jsem Renesme" vyloudila jsem ze sebe
,, …já Karin"podala mi ruku ,,Karin Coperová"
,,Coperová?"
,,jo Coperová, co je?"
,,nic já jen že moc upírů nemá příjmení"
,,no já taky nejsem úplně normální upírka, jsem poloupírka"
No to přece dávalo smysl, co by normální upír dělal tady, na tak slunečném místě?A teď když to řekla jsem si uvědomila že její pach není takový jako u normálních upírů,byl vněm takový zvláštní lidský podtón.
,,Poloupírka… je to je náhoda, no víš to já jsem taky"
,,no a jak tak na tebe koukám, myslím že to nebude jediná věc kterou máme společnou, nejsi ty upírka-vegetariánka?"
,,jo to jsem"
,,pak to ale znamená… že musíš být Cullenová nebo Denaliová…o jiných vegetariánech nikdo nikdy neslyšel"
,,jo jsem Cullenová, Renesme Cullenová"
,,hmm odkud jsi? sice jsem o Cullenových slyšela ale nemám ani tušení vjaké části světa pobývají"
,,jsem zForks, to je vstátě Washington"
,,Forks? Na Olimpyjském poloostrově? Ale vždyť tam jsou vlkodlaci!"
,,jo to jsou"
,,ale vždyť to je hrozně nebezpečné! Copak se nebojíte že vás napadnou?"
,,ne nebojíme, a nejen to…já sjedním chodím…Jacobe? Mohl bys se tady Karin přestavit?"
Z křoví se vynořil Jake který celý náš rozhovor slyšel.
,,ty,ty jsi vvvlkodlak? " koktala zděšená Karin
,,jo jsem, ale neboj neublížím ti" řekl Jake, když viděl jak se celá třese.
Karin shrůzou sledovala jak se Jacob blíží ke mně a chytá mě kolem pasu.
,,ale jak,jak to že ti neublíží?"
,,no výš" promluvil Jake ,,my neublížíme upírům kteří neohrožují lidi a já ani nejsem pravý vlkodlak, jo mám schopnost měnit se ve vlka, či ničit upíry ale nejsme jako ti ostatní, my se nerozmnožujeme nákazou, ale jako normální lidé, můžeme se měnit i když není úplněk.
Nemáme nic společného stěmi ostatními vlkodlaky.
,,no a nejsi ty náhodou sestra Nehuela?" zeptala jsem se abych změnila téma a navíc mě to docela zajímalo.
,,Nahuela? Kdo to je?"
,,no poloupír, myslela jsem že já, on a jeho sestry jsme jediní našeho druhu"
,,no tak asi nejste"
..a kdo jsou tedy tví rodiče, když to není ten Joham, nebo jak se ten jeho otec jmenoval"
,,víte co budu vám vyprávět svůj příběh" A dala se do vyprávění
,, Asi tak před 10 lety, můj otec-Dillen potkal vjednom městě na Aljašce moji matku-Elizabet
Ona byla člověk, on upír ale přesto se do sebe zamilovaly.Nebylo to jednoduché, můj otec nebyl vegetarián jako já ale když byl smojí matkou dokázal se ovládnout.Všechnu nepřízeň osudu zvládly ale pak jednou moje matka zjistila že je těhotná.A protože jsem byla napůl upír rostla jsem vjejím břiše moc rychle a její tělo se stím nestačilo vyrovnat a tak…..při porodu zemřela…" Karin se na chvíli odmlčela, jak jsem poslouchala její příběh nabyla jsem dojmu že nebýt toho špatného konce byly naše příběhy téměř totožné.
,,Otec se nedokázal smířit smatčinou smrtí a tak se vydal do Voltery a …….."
Věděla jsem co se ve Volteře stalo,nebo to alespoň tušila, Dilen zřejmě vyprovokoval Volturiovi- královský klan upírů a ti ho zabily.I můj otec málem udělal totéž, když si myslel že je moje matka mrtvá, ale ona nebyla a vtéměř poslední vteřině mu vtom zabránila .
Karinin příběh ještě nebyl u konce a tak pokračovala vvypravování.
,, pak se o mě staral otcův přítel Carter, jistě měla jsem se u něho docela dobře jenomže…..on zabíjel lidi pro zábavu, příčilo se mi to, nesnášela jsem tenhle způsob života a tak když mi bylo 14 jsem od něj odešla.Chvíli jsem žila mezi lidmi a snažila se vystačit si jen lidským jídlem.A pak jsem se jednou dozvěděla o způsobu života vaší rodiny-o Cullenových.O tom že žijí z krve zvířat. A tak jsem jednou zkusila ulovit nějaké to zvíře a opravdu….nebylo to tak špatné, jistě lidské krvi se nevyrovnalo ale rozhodně to byla možnost která se mi líbila mnohem více než to jak jsem žila dříve.A teď už je to 2 roky, žiju normálně mezi lidmi a nic mi nechybí.Jo mimochodem jak ses ptala na to příjmení, když žiješ mezi lidmi někdy zkrátka potřebuješ mít příjmení.Coperová se jmenovala moje matka a tak jsem se rozhodla že ho budu používat."
,,hele Karin, už jsi byla dneska lovit?"
,,no chystala jsem se ale pak jste se tu objevily vy a.."
,,a co bys řekla tomu kdybychom šly lovit společně ?"
,,jo to je bezva nápad!"
,,Jacobe půjdeš snámi,nebo na nás počkáš u letiště?"
,,hmm…myslím že zavzpomínat si na starý časy můžeme klidně i jindy a navíc mám dojem že si s Karin máte ještě hodně co říct"
,,tak se uvidíme později jo?"
,,jasně, tak za hoďku?"
,,budem tam"
A rozběhly jsme se ještě hlouběji do lesa.I já jsem Karin vyprávěla svůj příběh, i jí udivilo že máme téměř stejný .Zanedlouho jsme narazily  na stádo jelenů.Každá jsme dva skolily a pak se vydali zpátky za Jacobem.
Když jsme vyšly zlesa už na nás čekal.
,,tak co? Najezený?"
,,spíš napitý, řekla bych, najíme se až u Reneé"
,,no jo já málem zapomněl, asi by jsme už měly jít, jinak po nás vyhlásí pátrání"
,,a já už stejně budu muset" Řekla Karin ,,tak se mějte, čau"
,,určitě musíme zas někdy zajít na lov"
,,jasně, budu se těšit"
,,já taky, tak ahoj"
***

Když jsme dorazili k Reneé byla skoro 1 hodina, Reneé samozřejmě vyzvídala kde jsme ta dlouho byli.Řekněme že vykládat jí o tom jak jsem byla na lovu s poloupírkou se mi moc nechtělo a tak jsme zkrátka řekly že ve městě byla zácpa a náš autobus měl menší zpoždění.
Pak jsme se naobědvali.
,,Reneé, Phile máte něco na večer naplánováno" zeptal se pochvíli Jake.
,,ne proč" zajímala se Reneé"
,,no tak mě napadlo že by jsme mohly zají do nějaké zdejší restaurace na večeři.Mohly by jste nám tady nějakou vaší oblíbenou restauraci.
,,to je bezva nápad" souhlasila Reneé
,,a mohli by jsme zajít do té nové pizzerie, říkají že je to tam skvělé" přidal se Phil
,,já nejsem proti" dodala jsem a tak bylo domluveno, večer půjdeme na pizzu.
***
Phil měl pravdu, pizzu tu měly skutečně výbornou, zdržely jsme hodinu a pak už razily domů.
Po dnešním dni (především po dopoledním lovu) jsem byla poněkud vyčerpaná takže jsem hned zalehla do postele.Asi kolem 10. se od mích dveří ozvalo podivné šustění a skřípání podlahy, jako když se někdo snaží nepozorovaně vklouznout do mého pokoje.Byl to Jake, tuhle návštěvu jsem uvítala s radostí, přesto že jsem byla unavená, z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem nemohla usnout.
,,spíš?" zeptal se Jake
,,ne nemůžu usnout"
,,mám tu bejt se tebou?"
,,jdi si lehnout, určitě si unavený"
,,no víš já taky nemůžu spát"
,,v tom případě jsi vřele vítán"
Lehl si vedle mě, já se uvelebila na jeho hrudi a po chvíli nějakým zázrakem usnula.

 (pokračování příště 6.kapitola- 100 krát horší než moje největší noční můra)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama